Počet záznamov: 1  

Penziopolis

  1. NázovPenziopolis
    Autor Mano Petr
    Vyd.údaje 65. Pole , 2019
    ISBN978-80-882-6815-4
    PoznámkyJiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou. Jeho poutavý a poetický styl, okořeněný ironií a humorem, udělal z dopisu pamětníka – už tak unikátního dokumentu – pozoruhodné literární dílo.Petr Mano jím byl téměř padesát let po jeho vzniku okouzlen natolik, že se rozhodl Jiřímu Voglovi odepsat a vylíčit mu totéž město, jak ho poznal od 80. let až do současnosti. Když se baráky kolem řeky proměnily během jediného roku v troudnou suť, zmizeli potkani spolu s nimi. Rychlost, s níž se ztratili, překvapila každého. Jako kluci jsme rozvaliny prolézali, ale nevzpomínám si, že bychom nějakého spatřili. Zato jsme mezi obnaženými, popraskanými stěnami, stále ještě ozdobenými tapetou opršených válečků a šablon, slýchali občas tiché hlasy těch, co v ulici žili a umírali. Chlupodravce Kašpara, starého trubače Kubišty, opilce Fika nebo jednonohé Otýlie Šnoblochové, vyučující v odpoledních hodinách hře na klavír. Osamocené tóny, vydolované v potu tváře dětskými prsty z dlouhé klávesnice, poletovaly nad hladinou řeky jako jiřičky chytající hmyz.
    Kľúč.slová Elektronické knihy Česká a světová literatura
    AnotáciaJiří Vogl v dopise adresovaném Josefu Rybákovi vzpomíná na Písek svého dětství a mládí ve 20. a 30. letech 20. století. Vykresluje živé město se svéráznými obyvateli a jedinečnou atmosférou. Jeho poutavý a poetický styl, okořeněný ironií a humorem, udělal z dopisu pamětníka – už tak unikátního dokumentu – pozoruhodné literární dílo.Petr Mano jím byl téměř padesát let po jeho vzniku okouzlen natolik, že se rozhodl Jiřímu Voglovi odepsat a vylíčit mu totéž město, jak ho poznal od 80. let až do současnosti. Když se baráky kolem řeky proměnily během jediného roku v troudnou suť, zmizeli potkani spolu s nimi. Rychlost, s níž se ztratili, překvapila každého. Jako kluci jsme rozvaliny prolézali, ale nevzpomínám si, že bychom nějakého spatřili. Zato jsme mezi obnaženými, popraskanými stěnami, stále ještě ozdobenými tapetou opršených válečků a šablon, slýchali občas tiché hlasy těch, co v ulici žili a umírali. Chlupodravce Kašpara, starého trubače Kubišty, opilce Fika nebo jednonohé Otýlie Šnoblochové, vyučující v odpoledních hodinách hře na klavír. Osamocené tóny, vydolované v potu tváře dětskými prsty z dlouhé klávesnice, poletovaly nad hladinou řeky jako jiřičky chytající hmyz.
    Báza dátxxxx - ***nezaradene***
    Penziopolis
Počet záznamov: 1  

  Tieto stránky využívajú súbory cookies, ktoré uľahčujú ich prezeranie. Ďalšie informácie o tom ako používame cookies.